Chybí H1, více H1, nebo přeskočené úrovně nadpisů

Ze stránky se vytáhnou nadpisy H1 až H6 z obsahu v pořadí, v jakém stojí v dokumentu, a posuzují se tři věci. Stránka dostane nález, když platí aspoň jedna; nejvýš jeden nález, i kdyby platily všechny tři:

1. Žádný H1.
2. Víc než jeden H1.
3. Přeskočená úroveň: po nadpisu se objeví nadpis o víc než jednu úroveň hlubší, tedy třeba H2 rovnou následované H4.

Třetí podmínka má dvě upřesnění, která stojí za to znát, protože bez nich by hlásila spoustu planých poplachů:

• Porovnávají se jen sousední nadpisy, ne běžící maximum. Návrat na vyšší úroveň je vždy v pořádku. Po H3 může přijít H1 a nic se neděje. Chyba je jen prohloubení o víc než jeden stupeň najednou.
• První nadpis na stránce se s ničím nesrovnává. Když stránka začíná rovnou H3, samo o sobě to přeskočení není; chybějící H1 hlásí první podmínka zvlášť.
• Nadpisy navigace, hlavičky a patičky se do posloupnosti nepočítají (od 19. 9. 2026). Rozcestník v patičce má běžně H4 hned za obsahovým H2, a to není vada vašeho obsahu, ale způsob, jakým je postavená šablona. Na jednom produkčním webu tohle jediné vyvolalo 45 ze 49 nálezů. Hlavička ČLÁNKU (<header> uvnitř <article>) obalem webu není a počítá se dál.

Co kontrola nedělá:

• Neposuzuje, co v nadpisech stojí. Prázdný H1 nebo H1 s textem „Domů“ projde. Formulací nadpisů se zabývá STR-02, a i ten jen hrubě.
• U H1 nerozlišuje, kde na stránce je. Druhý H1 schovaný v patičce nebo v postranním panelu váží stejně jako druhý H1 v obsahu, a přitom je to mnohem častější příčina. (Vyloučení obalu webu se týká jen posloupnosti úrovní; H1 se za obal nepovažuje nikdy, protože šablony do hlavičky běžně dávají název stránky.)
• Nepozná text, který vypadá jako nadpis, ale nadpisem není. Odstavec vysázený velkým tučným písmem je pro kontrolu obyčejný text.
• Nedívá se na aria-level ani na nadpisy dogenerované JavaScriptem po načtení.

Nález je na úrovni stránky, závažnost varování.

Že by správná hierarchie nadpisů zvýšila vaši šanci na citaci v odpovědi AI, doložené nemáme, a proto je tenhle nález ve třídě „efekt nedoložený“. Žádný provozovatel jazykového modelu nedeklaruje, jak s nadpisy nakládá, a žádné měření, které bychom považovali za důvěryhodné, to nesrovnává.

Co doložené je, stojí za to rozlišit, protože to není nic:

Co doložené je, je ale nutné říct celé, včetně toho, že Google je v téhle věci mírnější než náš nález. Ve vlastní příručce k tomu píše doslova:

Mít nadpisy v sémantickém pořadí je skvělé pro čtečky obrazovky, ale z pohledu vyhledávání Google nezáleží na tom, jestli je používáte mimo pořadí.Google Search Central, SEO Starter Guide

A na dotaz po ideálním počtu nadpisů odpovídá stejně střízlivě: žádné kouzelné číslo neexistuje, a když vám jich přijde moc, nejspíš jich moc je. Náš nález je tedy u přeskočených úrovní i u více H1 přísnější než Google a je fér to vědět, než kvůli němu přestavíte šablonu.

Kde přísnost smysl dává, je přístupnost. Buďme i tady přesní: žádné kritérium WCAG přeskočení úrovně nadpisu nezakazuje. Opora je v tutoriálu W3C WAI, tedy v textu informativním, a i ten je opatrný: „přeskakování úrovní může být matoucí a je třeba se mu vyhýbat, kde to jde“, s výslovnou výjimkou pro návrat z pododdílu (po <h4> smí následovat <h2> otevírající novou sekci). Doložené je to podstatné: prohlížeče, doplňky i asistivní technologie nadpisy používají k navigaci uvnitř stránky a uživatel čtečky se po stránce pohybuje právě podle nich. Jen se to netýká AI, ale lidí, a je to doporučení, ne norma.

Proč tedy kontrolu máme? Protože hierarchie nadpisů je nejlevnější způsob, jak stránku rozdělit na části, které dávají smysl samostatně, a to je vlastnost, na které stojí celá představa, že se z dlouhé stránky dá vytáhnout jedna konkrétní pasáž jako odpověď. Že to jazykové modely dělají právě podle nadpisů, tvrdit nemůžeme. Že dobře členěná stránka neuškodí a je zadarmo, tvrdit můžeme.

Berte tedy tenhle nález podle toho, co za ním stojí: chybějící H1 opravte, protože stránka bez hlavního nadpisu je špatně napsaná stránka. Přeskočené úrovně opravte kvůli lidem, kteří web čtou čtečkou; tam je důkaz tvrdý. Druhý H1 v patičce opravte, až budete mít čas. A neočekávejte, že se po tom někde objevíte: to bychom vám slibovali něco, co doložit neumíme.

Podívejte se, o který ze tří případů jde: řeší se každý jinak.

Chybějící H1 bývá u šablon, kde je hlavní nadpis vysázený jako <div class="title"> nebo <p class="heading">. Vizuálně vypadá stejně, sémanticky to nadpis není. Změňte značku, ne vzhled: velikost písma řídí CSS, ne úroveň nadpisu.

Víc H1 vzniká skoro vždycky tím, že H1 je i v hlavičce (logo nebo název webu) a zároveň v obsahu. Název webu patří do H1 jen na úvodní stránce; na podstránkách má být nadpis té podstránky:

<!-- Špatně: název webu jako H1 na každé podstránce -->
<header><h1>Naše firma</h1></header>
<main><h1>Ceník</h1></main>

<!-- Dobře: v hlavičce odkaz, H1 patří obsahu stránky -->
<header><a href="/">Naše firma</a></header>
<main><h1>Ceník</h1></main>

Přeskočená úroveň vzniká, když se nadpis vybírá podle velikosti písma. Někdo potřeboval menší nadpis, sáhl po H4, a mezi H2 a H4 vznikla díra. Pravidlo je jednoduché: úroveň nadpisu vyjadřuje vnoření v obsahu, ne velikost písma. Když potřebujete H3 menší, změňte CSS.

Jak si to ověřit bez nástroje: v prohlížeči otevřete konzoli a vypište si osnovu stránky.

document.querySelectorAll('h1,h2,h3,h4,h5,h6')
  .forEach(h => console.log(h.tagName, h.textContent.trim().slice(0, 60)));

Když ten výpis přečtete shora dolů a dává smysl jako obsah knihy, je stránka v pořádku. Když ne, uvidíte přesně kde.

Poslední poznámka: opravujte šablonu, ne stránku. Nález na jedné stránce skoro nikdy neznamená jednu stránku: hlavička, patička i karta produktu jsou sdílené, takže stejná chyba sedí na stovkách adres najednou.